Video z průběhu prací rekonstrukce kostela

Naše děti dostaly k Vánocům CD s křesťanskými písničkami, které pravidelně posloucháme při delších cestách autem. Jedna z našich oblíbených je skladba, jejíž refrén zní: „Budu jako strom stojící u vody a mojí oporou je mi živý Pán.“ Všichni si refrén prozpěvujeme a mě u toho napadá, jak moc bych si přála, abychom vždy žili to, o čem zpíváme.

Hezky se to zpívá, ale mnohem těžší je skutečně být tím živým stromem, který stále nese ovoce…

Máme problémy v práci, pronásledují nás náročné situace v rodině… starosti se na nás valí ze všech stran a stále je co řešit. A my se je snažíme překonávat, jenže bohužel často sami. Nikomu do našich problémů přeci nic není, je to náš život, víme, jak ho žít. Možná si večer postěžujeme kamarádce do telefonu nebo přátelům u piva, ale z bahna našich problémů nás vytáhnout nemohou. Může se stát, že si časem uvědomíme, v jaké pustině vlastně žijeme – osamělí, vyschlí a bez života.

Nikdy ale není pozdě na to, abychom se obrátili k Hospodinu a svěřili mu do rukou náš život. On stále čeká na naše zavolání a rád si s námi sedne a naslouchá. Když se mu otevřeme, náš život se může úplně změnit. Zní to jednoduše, ale přiznat, že na všechno sami nestačíme, může být mnohem těžší, než se zdá. Navíc se možná i tak trochu bojíme, co by se vlastně stalo, kdybychom Mu dovolili vzít do rukou naše problémy a řešit je s námi. Bude se nám pak výsledek líbit?

Spolehněte se…