FRANTIŠKÁNI NA ANTONÍNKU

Mnozí z nás dnes běžně používají sociální sítě ke komunikaci, sdílení fotografií, zážitků, názorů… Na svých profilech máme několik set „přátel“. Můžeme se podívat na kohokoliv, kdo nás zajímá, zjistit, co nám jeho stránka odhalí. A co nám odhaluje? Všechno, co druzí chtějí, abychom viděli: úžasné zážitky z úžasných  dovolených, zdánlivé či opravdové rodinné štěstí, úspěchy v práci, polo/nahé fotografie dokonalých těl… A to vše na nás působí.

Každý z nás by jistě uměl říci, co na něj působí nejvíce, co se ho dotýká, co ho možná i znejisťuje. Neřekneme si někdy: „Proč nejsem tak krásná jako tato ´přítelkyně´“?  Nebo „Proč já nemám peníze na takovou dovolenou?“ „Proč naše manželství a rodina není tak happy?“. Anebo: „Každý vypadá šťastněji, než já…“ Zaměřujeme se na to, co si myslíme, že nám může tento svět nabídnout. A možná se necháme opít pocitem, že to je právě to, co nutně potřebujeme, bez čeho se neobejdeme… krása, peníze, zážitky…

Nejenže v takové chvíli zapomínáme na to, že každá mince má dvě strany a my vidíme jen tu jednu – lesklejší a líbivou. Ale také se vzdalujeme od toho, co by pro nás mělo být stěžejní – že totiž nemá smysl usilovat pouze o věci, které vidíme, o věci tohoto světa. Že jde o víc. Bůh nás stvořil všechny z lásky. A s velkým potenciálem ke konání dobra. Každý den si vybíráme, zda se budeme plahočit za dočasnými požitky, nebo budeme pracovat na tom, abychom směřovali k Božímu království, věčnému životu.

Možná si někdy myslíme, že nemáme nic tak úžasného, co bychom mohli sdílet – žádné líbivé zážitky, dokonalý vzhled, úspěchy v kariéře. Že by o to nikdo nestál.  Ale ve skutečnosti existuje někdo, kdo o naše sdílení stojí. Nenajdeme ho sice na sociálních sítích, přesto je tu a každý den sleduje náš profil. Neoblafneme ho tím, že mu budeme ukazovat to, co si myslíme, že chce vidět. Bůh (naštěstí!) vidí do našeho srdce. Vidí i to, s čím se potýkáme, naše neúspěchy, nedokonalosti… a přesto zůstává stále s námi a nikdy neklikne na „odebrat z přátel“.