Oznamy pro farnost 7. 6. 2015

Naše děti dostaly k Vánocům CD s křesťanskými písničkami, které pravidelně posloucháme při delších cestách autem. Jedna z našich oblíbených je skladba, jejíž refrén zní: „Budu jako strom stojící u vody a mojí oporou je mi živý Pán.“ Všichni si refrén prozpěvujeme a mě u toho napadá, jak moc bych si přála, abychom vždy žili to, o čem zpíváme. Hezky se to totiž zpívá, ale mnohem těžší je skutečně být tím živým stromem, který stále nese ovoce…

Máme problémy v práci, pronásledují nás náročné situace v rodině… starosti se na nás valí ze všech stran a stále je co řešit. A my se je snažíme překonávat, jenže bohužel často sami. Nikomu jinému do našich problémů přeci nic není, je to náš život, víme, jak ho žít. Možná si večer postěžujeme kamarádce do telefonu nebo přátelům u piva, ale z bahna našich problémů nás vytáhnout nemohou. Může se stát, že si časem uvědomíme, v jaké pustině vlastně žijeme – osamělí, vyschlí a bez života.

Nikdy ale není pozdě na to, abychom se obrátili k Hospodinu a svěřili mu do rukou náš život. On stále čeká na naše zavolání a rád si s námi sedne a naslouchá. Když se mu otevřeme, náš život se může úplně změnit. Zní to jednoduše, ale přiznat, že na všechno sami nestačíme, může být mnohem těžší, než se zdá. Navíc se možná i tak trochu bojíme, co by se vlastně stalo, kdybychom Mu dovolili vzít do rukou naše problémy a řešit je s námi. Bude se nám pak výsledek líbit?

Spolehněte se…