Beseda o charitě

Proč se akce koná a co má beseda za cíl se můžeme dočíst a snad i pochopit v následujících řádcích.

V pastýřském listě pro dobu adventní otec arcibiskup Jan vyzval jednotlivé farnosti k charitativní činnosti. Již během předešlého roku se v děkanátech setkával s kněžími a zástupci farností a seznamoval je se svou vizí do budoucna, která by mohla začít klíčit ve farnostech právě v roce Božího milosrdenství. Jeho touhou je, aby v každé farnosti časem vzniklo Farní středisko charity.
V pastýřském listě mimo jiné otec Jan psal: … "Abychom se taky sami stali nástrojem Božího milosrdenství, budeme si během roku často připomínat skutky tělesného i duchovního milosrdenství. Budeme se v nich prakticky procvičovat, jeden druhého povzbuzovat. Velmi se těším na to, že se v našich farnostech naučíme v této věci spolupracovat a dobré skutky organizovat, že rozkvete služba dobrovolníků Charity. Pracovníky Charit prosím, aby se ujali iniciativy. Rok milosrdenství je mimořádnou příležitostí právě pro Charitu, jejíž jméno česky znamená milosrdná láska." …

Otec arcibiskup nevmýšlí žádné novinky. I v tomto případě navazuje na staleté tradice, které ve většině farností fungovaly a v padesátých letech minulého století postupně zanikaly. Žijeme v kraji, kde se hrdě hlásíme k tradicím a folkloru. Oprašujeme staré zvyky, písně, … na chvíli se „přenášíme“ do dob dávno minulých.
Slovo tradice by se dalo vyložit následovně - znamená mezigenerační předávání schopností, víry, poznání, obyčejů a mravů v rámci dané kultury či skupiny. Navažme na tradici našich předků! V naší farnosti v první polovině 20. století vedle sebe fungovaly tři charitativní spolky. (Charitní spolek farnosti založený 1785, Obecní chudinský fond založený 1922 a Farní charita Ludmila založená 1933)*

Jedním z cílů besedy je seznámit širokou veřejnost s činností Charity všeobecně. Ale také ukázat na možnosti, jak se může zapojit každý z nás. Abychom pomohli, nemusíme jezdit daleko. Můžeme zůstat „doma“, kde potřeby lidí známe a vnímáme nejlíp. Nejde ani o získávání finančních prostředků skrze dobrovolníky, jak by se mohlo zdát. Postačí nám otevřené srdce a oči pro potřeby druhých. Úsměv, který skutečně nic nestojí a obohatí obě strany. Největší naší investicí by byl čas. A jestli by šlo o hodinu za týden, za měsíc či rok, není podstatné. Není problém vymyslet řadu více či méně náročných aktivit. O to však v prvé řadě nejde. Jde o to, aby to co se ve farnosti už děje fungovalo ještě líp.
Možná si většina řekne, proč je potřeba činnost „legalizovat.“ Je dobré a potřebné, aby dobrovolníci mezi sebou komunikovali a spolupracovali jak ve farnosti, tak i s diecézní Charitou. Dalším kladem by mohlo být rozšíření a omlazení základny. V neposlední ředě, aby veškeré konání bylo opřeno a sjednocováno modlitbou.

* Data získána z diplomové práce Mgr. Radima Malůše