Myšlenky z kázání při rekviem za Jana Palacha
Některé myšlenky z kázání
P. Antonína Šuránka,
které si mohli vyslechnout účastníci
rekviem za Jana Palacha
na dómě v Olomouci
dne 25. 1. 1969.
(Jan Palach - sebevražda sebeupálením, jako protest s nesouhlasem s politickým vývojem v Československu po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968.
Více o osobnosti
zde)
Sebeobětí se stává člověk velikým - mravně velikým.
A oběť z ryzí lásky přinesená je schopná zapalovat druhé srdce. My všichni jsme povoláni k mravní velikosti, k tomu, abychom se obětovali za druhé.
Celý svět se zadíval na našeho bratra, když se obětoval. S úžasem zavolal celý svět v rozechvění a se slzami v očích prosí, aby se taková sebeoběť v této podobě už neopakovala.
Národ potřebuje živých, zdravých myslitelů, lékařů těl i duší, vychovatelů, národohospodářů, techniků, aby se postavili do jeho služeb. Jde tedy o to, abychom se přece obětovali, ale tak, aby národ neutrpěl ztráty na životech. Aby každý den bylo naše srdce ochotnější se obětovat pro druhé, naše ruce aby se ztužovaly k modlitbě a k práci a náš jazyk, aby se posvěcoval a zasvěcoval jedině pravdě a lásce. Abychom každý na svém pracovišti byli celí, spravedliví, nesmlouvaví, nebojácní dělníci Ducha svatého. Cesty k naší sebeoběti mohou být rozličné, jenom vůli mějme všichni rovnou!
Národ se nyní mohl podívat, jaké má studenstvo a co v něm má, jaký poklad v něm má. Může se radovat z toho, že jeho mládež je schopna se obětovat. Nemluvíme o rakvi, nemluvíme o soustrasti, nemluvíme o černých praporech. Mluvíme o hořícím srdci, o lásce, o veliké vděčnosti, která nás zavazuje, abychom následovali ducha této sebeoběti - ovšem tak, abychom nezraňovali národ novými ztrátami na životech. Jde o to, aby naše akademická mládež chodívala častěji na Kalvárii, aby čerpala z probodeného srdce Ježíšova tu odvahu obětovat se za druhé, nenáročně, nezištně, bez oslav, někdy bez vědomí veřejnosti. Aby přijímala Tělo Kristovo živé, aby On mohl působit v nitrech a dával tam své smýšlení, svého Ducha, svou sílu, aby nebylo strachu před pronásledováním, aby nebylo sklonů ke zradě, aby tam byla odvaha vydat svědectví pravdě.
