Modlitba

Hospodine, dobrý Bože, obracíme se k tobě ve své tísni.

Přiznáváme nejen svou omezenost, ale i bezmocnost.

Vracíme se k tobě a vyznáváme, že ty jsi všemohoucí.

Ty jediný jsi Pán. Jen tobě patří všechna moc a sláva.

Pokorně a se zahanbením v tváři přiznáváme,

že jsme byli příliš zahledění do svých práv a nároků,

hledali příjemnost a pohodlí, zábavu či adrenalin,

nedbali jsme na druhé, ani na tebe a tvůj řád.

K přírodě jsme byli bezohlední a chtěli stále víc.

Cestováním za krásami jsme znečistili vzduch i moře.

Svou bezohledností jsme nakupili hory odpadků.

Svou chamtivostí jsme zamořili pole pesticidy,

vody antibiotiky, hormony a antikoncepcí,

chovali se jako páni světa a vládci stvoření,

upravovali si zákony i pravidla myšlení.

Přestals pro nás být jistotou, když je vše relativní,

a absolutní je už jen naše nabubřelé já.

Z toho pak pramení mnohé naše konflikty.

Ve své zaslepenosti jsme neuměli číst znamení.

Hlasatelé radostně oznamovali, že zase bude sluníčko.

Většině nevadilo, že schnou stromy a množí se myši,

že v zemích bez deště je hlad a lid utíká za chlebem.

Jiní prchají před válkou, která se vede proto,

aby měl někdo větší zisk, vliv a moc,

aby byl odbyt zbraní a jinde měli slušní lidé práci.

Peníze a zisk se nám staly nejvyšším bohem,

jemuž jsme obětovali spravedlnost a právo

i bídu chudáků v rozvojových zemích.

Štěstí jednotlivců jsme stavěli výš než zodpovědnost,

chvilkové pocity nad věrnost manželským slibům,

práva dospělých nad práva dětí na lásku obou rodičů,

na jistotu domova a zdravé morální životní prostředí,

protože jsme se nedokázali zříct špatného příkladu.

Sobectví nám zabránilo žít pro další generaci,

milionům počatých dětí jsme nedovolili se narodit

a tak vymíráme a nemá na nás kdo pracovat.

Uprchlíky nepřijímáme, protože se jich bojíme.

Jako bezohlední kolonizátoři přijímáme z jiných zemí

jen šikovné ruce a chytré hlavy, zatímco jejich země

bez nich upadají a nedokáží se samy pozvednout.

Přijmi, Pane, naši kajícnost a pokorné vyznání.

Očisti nás, když s lítostí uznáváme svou vinu.

Dopřej nám znovu povstat a vrátit se k tobě,

který jsi Cesta, Pravda, Jistota a Moudrost.

Spoléháme na tvou lásku a tvé milosrdenství.

Stáhni trestající ruku a zastav lavinu nemoci.

Obrať nás a my se k tobě vrátíme.

Vezmi nám srdce kamenná a dej srdce z masa.

Vrať nám radost ze své ochrany

a bezbožné budeme učit tvým cestám,

svědčit o tvé lásce a hlásat tvou dobrotu.

Dej nám svého Ducha, aby v nás miloval on,

když ze sebe nezištně milovat nedokážeme.

Dej nám odvahu umírat sobě a žít pro tebe,

nechat se vést moudrostí tvého slova,

aby v nás vítězil tvůj život a rostlo tvé království,

království spravedlnosti, lásky a pokoje.

Ty jediný jsi naší nadějí a my pevně věříme,

že nás, Bože, nezklameš. Amen. (Jan Graubner)