Národní týden manželství 13. - 19. únor 2012
V dnešní době se slaví kdeco. Významnost je připisována mnoha profesím, konkrétním dnům, věcem, událostem, …
Letos v únoru se bude konat v ČR již
6. Národní týden manželství. Inspirací nám byla Velká Británie, kde tento týden každoročně probíhá už od roku 1998.
Co říkáte, nezaslouží si vaše manželství a tím pádem i vaše „polovičky“ trochu víc výjimečnosti, pozornosti, překvapení, … lásky, …?
Tvůrčí jiskrou, jak prohloubit či oživit manželství nám mohou být i následující odkazy.
Na stránkách Národního týdne manželství naleznete podrobnosti o celém projektu, články, inspirace, ...
Můžete si pustit některý z nabízených filmů
Stránky Manželství.cz také ukrývají celou řady dobrých článků a odkazů
Pozvánku do Veselí nad Moravou na dvě zajímavé akce můžete najít zde
budou případně průběžně aktualizovány.
O svátku svatého Valentýna, by se dalo dlouze debatovat. Jak slavení vyřešila známá spisovatelka Hana Pinknerová, se můžete dočít v nasedujícím článku.
Když si nejsem jistá, proč něco slavit, musím to prozkoumat. Potřebuju rozumět tomu, co dělám, i u slavení. Svátek svatého Valentýna je přesně ten případ. Je to jen komerční tah obchodníků? Je to něco cizího, co nijak nesouvisí s naší občanskou ani liturgickou tradicí? Má ten svátek vůbec nějaký obsah, kvůli kterému si zaslouží moji pozornost? Inu, když nevím, zeptám se. Od toho přátelé přece jsou, abych se jich ptala. "Slavíš Valentýna?" „Co je to za svátek, když ho nemohou slavit všichni? Je jen pro zamilované. Kdo je, prosím tě, dneska zamilovaný? Jen nějaký puberťák,“ rozhořčoval se kamarád, jednou rozvedený, několikrát nešťastně zamilovaný a asi stejněkrát nelítostně opuštěný muž. „No třeba já. Já už bych se snad ani zamilovat nechtěl. Na manželství nevěřím. Co bych slavil?“
"Slavíš Valentýna?"„Je to importovaný svátek. Takový cizí. Nevím, proč bych se jím měla zabývat,“ konstatovala sousedka, neprovdaná, leč spokojeně žijící s přítelem. Tvrdí, že na lásku nepotřebuje papír, že milostný vztah je o důvěře. Přesto tajně a pravidelně kontroluje mobil i mail svého přítele. Pro jistotu.
„Slavit Valentýna? Svátek zamilovaných? Nemám s kým. S nikým nechodím,“ trochu rozmrzele mi odpověděl kolega. „Nemám komu poslat valentýnku, ani koupit květiny nebo čokoládu.“
Slavíš Valentýna? Já jo. Slavím, protože věřím, že šťastné manželství je největším požehnáním, jakého se nám na zemi může dostat. Takového přesvědčení jsem se dobrala, když jsem si prostudovala, kdo to ten Valentýn byl a proč je vlastně svatý. Zachránil mnoho lidí před hříchem nemaželského sexu (ano, to je hřích) tím, že je přes vládní zákaz oddal. Popravili ho za to.
A tak na Valentýna slavím svátek manželství. Slavím tedy pro tu víru, že manželství má smysl. Věřím, že to je ideální forma soužití muže a ženy, v níž oba vzkvétají. Na jinou formu nevěřím. Zdá se mi, že všichni ti, co tvrdí, že manželství je zastaralá záležitost, se vlastně bojí. Mají strach sami ze sebe, ze zodpovědnosti, kterou rozhodnutí pro jednoho či jednu znamená. Obávají se bolesti ze zklamání. Nevěří si, protože tolik lidí kolem nich ve slibu věrnosti neobstálo. Jak by mohli oni? Jak bych mohla já? Tak silnou důvěru sama v sebe nemám ani já. Ale slíbila jsem, že zachovám lásku, úctu a věrnost „s pomocí Boží“. A Bohu věřím víc než sama sobě. S ním to půjde.
