Pastýřský list k Roku víry
11. října 2012 vstoupíme do Roku víry, který vyhlásil papež Benedikt XVI.
V celé Církvi potrvá až do 24. listopadu 2013.
Jaké důvody vedly Svatého otce k vyhlášení Roku víry a několik praktických rad k jeho prožití od našeho arcibiskupa Jana Graubnera, si můžete přečíst v následujícím článku.
Drazí bratři a sestry,
Svatý Otec Benedikt XVI. vydal list, kterým vyhlásil Rok víry. Rád bych vás seznámil s jeho hlavními myšlenkami. Rok víry začíná 11. října 2012, u příležitosti padesátého výročí zahájení II. vatikánského koncilu, a skončí o slavnosti Ježíše Krista Krále, 24. listopadu 2013. Na datum zahájení připadá také dvacáté výročí vydání Katechismu katolické církve. Ten byl vyhlášen blahoslaveným Janem Pavlem II., aby všem věřícím ukazoval sílu a krásu víry. Cílem tohoto roku je prohloubení víry a obnova církve. Té je možné dosáhnout také skrze svědectví, jež svým životem vydávají věřící. Už tím, že žijí ve světě, jsou křesťané povoláni, aby vyzařovali slovo pravdy, které nám zanechal Pán Ježíš.
Víra roste tehdy, když se prožívá jako zkušenost přijaté lásky a předává se dál jako zakoušená milost a radost. Díky ní může náš život vydávat plody, neboť víra rozšiřuje naše srdce v naději a umožňuje nám, abychom vydávali životodárné svědectví: ano, otevírá srdce a duše těch, kdo odpovídají na Pánovo pozvání, aby přilnuli k jeho slovu a stali se jeho učedníky. Jedině skrze víru tedy víra roste a posiluje se. Neexistuje jiná možnost, jak získat jistotu ohledně svého života, než svěřovat se stále dokonaleji do náruče lásky, která se zdá být vždy větší, neboť má svůj původ v Bohu. Doufáme, píše Svatý otec, že věřící budou svým životem stále věrohodněji o své víře svědčit, že v tomto roce znovu objeví obsah víry, kterou vyznávají, slaví, žijí a vkládají do svých modliteb, že budou přemýšlet nad samotným aktem víry. K víře nutně patří také veřejně vydávané svědectví a angažovanost. Křesťan nikdy nesmí přemýšlet o víře jako o soukromé záležitosti. Víra znamená rozhodnutí být s Pánem a žít s ním, rozumět důvodům, proč věřit, nést odpovědnost za to, v co se věří a odvážně ji hlásat všem lidem, jak to církev jednoznačně předvedla už při Letnicích. Dar Ducha Svatého nás uschopňuje k misijnímu poslání a posiluje naše svědectví, aby bylo upřímné a nebojácné.
V tomto roce bude mít pro nás rozhodující význam návrat k dějinám naší víry, budeme upírat svůj pohled na Ježíše Krista, neboť „od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti“ (Žid 12, 2). Budeme hledět na Pannu Marii, která pro svou víru přijala andělovo slovo a uvěřila zprávě, že se má stát Matkou Boží (srov. Lk 1, 38). Budeme hledět na apoštoly, kteří skrze víru opustili všechno a vydali se následovat svého Pána (srov. Mk 10, 28). Uvěřili slovům, jimiž on hlásal Boží království, přítomné a uskutečněné v jeho osobě (srov. Lk 11, 20). Oni žili ve společenství s Ježíšem, který je vedl svým učením a předával jim nová pravidla života, podle nichž měli být po jeho smrti poznáni jako jeho učedníci (srov. Jan 13, 34-35). Pro svou víru se vydali do celého světa, následovali příkaz zvěstovat evangelium všemu tvorstvu (srov. Mk 16, 15) a nebojácně všem lidem hlásali radost ze zmrtvýchvstání, jehož byli věrnými svědky.
Rok víry bude též dobrou příležitostí k intenzivnějšímu svědectví milosrdné lásky. Víra bez lásky nevydává žádné ovoce, zatímco láska bez víry je pouhým sentimentem, trvale vydaným napospas pochybám. Víra a láska se navzájem potřebují tak, že jedna dovoluje druhé, aby se realizovala svým vlastním způsobem. Víra nás uschopňuje, abychom Krista poznali, a jeho láska nás vybízí, abychom mu sloužili všude tam, kde se on stává našim bližním na cestě životem. Kéž tento Rok víry znovu utvrdí náš vztah s Kristem Pánem, neboť jedině v něm se skrývá jistota, s níž můžeme hledět do budoucnosti, a záruka skutečné a trvalé lásky. K životu křesťanů patří radost i utrpení. Kolik svatých žilo v samotě! Kolik věřících prochází i v dnešní době zkouškou Božího mlčení, ačkoliv by raději slyšeli jeho útěšný hlas! Životní zkoušky, jež nám pomáhají porozumět tajemství kříže a dávají nám podíl na utrpeních Kristových (srov. Kol 1, 24), jsou předzvěstí radosti a naděje, k nimž víra směřuje: „Když jsem slabý, právě tehdy jsem silný“ (2 Kor 12, 10), ujišťuje svatý Pavel.
Drazí bratři a sestry,
k slovům Svatého otce přidávám jen pozvání k praktickému kroku. V našich farnostech uspořádáme krátké kurzy modlitby, pro které jsem připravil malou pomůcku. Ta je k dispozici na každé faře stejně jako celé znění dopisu Svatého otce (ten najdete i na webových stránkách arcibiskupství). Rád bych, abyste se zapojili všichni, kteří jen trochu můžete. Poznání Boha není jen věcí rozumu, ale i srdce a vůle. Čím hlubší je osobní vztah, tím větší je touha po dalším poznání. Čím větší je radost z Boha, ze života s ním, tím větší je touha přivést k němu všechny, na kterých nám záleží. I to patří k Roku víry. Pod vedením zkušeného učitele, třeba kněze či katechety vytvořte skupiny. Začneme se věnovat čtvrtému dílu katechismu. Počítá se s prací ve společenství i s domácími úkoly pro jednotlivé účastníky, s modlitební praxí i společným sdílením.
Věřím, že kdo objeví přínos modlitby ve společenství, začne ho vyhledávat. Tak mohou z účastníků kurzu vzniknout i trvalá modlitební společenství. Ta se mohou stát skutečnou duchovní rodinou, kde se kromě modlitby mohou sdělovat osobní zkušenosti života s Bohem a získávat povzbuzení od druhých a zakoušet duchovní zázemí. Společenství samo bude umožňovat setkání s Bohem uprostřed těch, kteří se scházejí v Ježíšově jménu. Stane se živou buňkou církve a znamením Boží přítomnosti pro okolí. Podobně může kurz inspirovat k založení tradice společné modlitby v rodinách.
Děkuji všem, kteří se zapojí a pomohou udělat tento první krok na naší cestě duchovní obnovy, oživení víry a uskutečňování výzev II. vatikánského koncilu.
K tomu vám všem ze srdce žehná
arcibiskup Jan
