Pěší putování do Žarošic

Nejedná se o žhavou aktualitu. Je tomu totiž už bezmála měsíc, co jsem se vypravili na sedmé květnové pěší putování. Ono chvilku trvá, než se zahojí puchýře, přestanou bolet spálená ramena, ...

Prvního májového dne jsme se ve skupině 25ti nadšených poutníků, mezi nimiž byli děti i dospělí, zkušení, ale i někteří úplně neznalí poutníci, sešli u našeho kostelíka sv. Jakuba Staršího. Společně jsme poprosili o požehnání a za zpěvu písně Na cestu s námi vyjdi, Pane, se vydali směr poutní místo Žarošice. To je vzdáleno asi 50 kilometrů od naší rodné vsi. Trasu připravil zkušený poutník Miroslav Pospíšil. Kráčeli jsme přes lesy, pole i polní cesty, modlili se a zpívali a v duchu si libovali nad neutuchající krásou Boží krajiny, nad její překvapivostí i neuchopitelností. V podvečerních hodinách jsme po necelých 20ti kilometrech, za to jistých 19 250 krocích, doputovali na farní dům v Domaníně, kde nás krásně přivítali, a my mohli dát u večerního táboráku odpočinout našim nohám.

Druhý den jsme začali směřovat k dalšímu zastavení naší pouti – k vesnici Věteřov (cca 20 km). Kráčeli jsme po horizontu malých kopečků a užívali si pohledů do širého kraje. Slunce neúnavně hřálo a vysychající hlína hrála na polích mnohými odstíny. Častokrát jsme se zastavili před kapličkou či Boží mukou a pomodlili se či zazpívali Panně Marii. Vyprávěli jsme si také poučné příběhy a byli jsme rádi, že na této cestě nejsme sami. Ve Věteřově nás pan farář přivítal jak na mši svaté, tak i po ní soukromě v kostelíku, o němž nám povyprávěl různé zajímavosti. Večer jsme strávili společným zpíváním za doprovodu kytary a vzpomínáním na minulé veselé poutnické zážitky.

Třetí den ráno jsme se vzbudili s vědomím, že nás čeká již nejkratší úsek cesty (cca 7 km). Po ranní modlitbě a zpívání v kostelíku jsme se beze spěchu vydali na cestu. Počasí bylo ten den velmi chladné, ale i přesto jsme v čas a s radostí dorazili do cíle. Měli jsme to potěšení navštívit rozsáhlou sbírku Žarošického muzea a dozvědět se o jeho historii. Poutní místo Žarošice bylo známé po celé Moravě již za dob královny Elišky Rejčky, která je posléze koupila pro cisterciačky ze Starého Brna.

Poutní mše, na kterou přijeli i další poutníci z Ostrožské Lhoty, byla obětována charitním organizacím a její součástí byl i průvod a svátostné požehnání. Místní kněz nás následně pozval i na další žarošické poutě, které se od tohoto data konají již pravidelně dvakrát do měsíce. Přestože je toto poutní místo našemu kraji jen pramálo vzdáleno, svou svébytností a silnou poutní tradicí nás okouzlilo. A také farní pospolitostí věřících, kterou jsme zde zakusili, a za kterou jsme se na naší poutní cestě sami modlili.

Všem, kteří pomohli s přípravou pouti, s organizací, zajištěním občerstvení či poskytnutím ubytováním a vůbec všem, kteří přispěli úsměvem a připojili se ke společné modlitbě, patří velké poděkování! Za všechny radostné chvíle, které jsme spolu mohli pod Boží ochranou prožít.